Terapie a volný čas

Solná jeskyně

S našimi klienty navštěvujeme solnou jeskyni v Jičíně v Lipové aleji na http://www.solnajeskyne-jicin.cz/. V jeskyni panuje specifické mikroklima, které je charakteristické výjimečnou bakteriologickou čistotou vzduchu, jenž je nasycen minerály a mikroelementy. Kromě záporné ionizace, blahodárně působící na člověka, je vzduch v jeskyni obohacen částicemi jódu, draslíku, vápníku, hořčíku, selenu, brómu a mnohými dalšími prvky.

Podlaha solné jeskyně (vyhřívaná podlahovým vytápěním) je pokryta vrstvou krystalické soli. Účinek je doplněn systémem chronoterapie (světelné terapie), která má kladný vliv na celkovou dobrou kondici organizmu. Použití teplých barevných odstínů (žluté, oranžové a červené) působí povzbudivě a naplňuje Vás novou energií. Studené barvy (fialová, světle modrá, indigo) uklidňují smysly a zlepšují náladu. Tlumené světlo prosvítá skrze solné kameny na zdech. Z reproduktorů se ozývá jemná relaxační hudba, písničky nebo pohádky pro děti. A potom už nemusí nic, jen dýchat prosolený, silně ionizovaný vzduch a vnímat zvláštní, uklidňující atmosféru solné jeskyně. Při pobytu v jeskyni si děti mohou hrát s hračkami, které jsou součástí příslušenství. Mají tak bezprostřední kontakt se solnými minerály. Někteří klienti se tu uvolní tak, že usnou. Po ukončení procedury se vypíná světelná a audio terapie. A mohou se připravit k odchodu.

Canisterapie

Canisterapie ve volném překladu znamená terapii s pomocí psa.

Canisterapii můžeme také definovat jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Jedná se např. o navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují, a při práci s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu apatie, u dlouhodobě nemocných dětí.

Přispívá k rozvoji hrubé a jemné motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace, rozvíjí sociální cítění, poznávání a citovou složku. Působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci. Na druhou stranu ale tam, kde je to třeba, psi podněcují ke hře a k pohybu. Zároveň mají velký vliv na psychiku a přispívají k duševní rovnováze.

Canisterapii u nás provádí o. s. Psí srdce http://www.psisrdce.estranky.cz/

Hipoterapie

Hipoterapie je léčebná metoda, využívající trojrozměrného pohybu hřbetu koně. Tento pohyb je přenášen na tělo klienta, který na koni zaujímá určitou polohu. Kůň tak „půjčuje“ člověku s porušenou pohybovou koordinací zdravý pohyb. Při této terapii je osloven centrální nervový systém - mozek. Ten musí nejen zpracovat vjemy o změnách polohy, které nastávají při kontaktu s pohybujícím se koňským hřbetem, ale i vyslat adekvátní rozkazy k tomu, aby organizmus reagoval správně a v rámci rovnovážných reakcí. Nesmírná výhoda této metody spočívá v cyklickém opakování pohybového vzorce. Toto je jedinečný přínos hipoterapie a není nahraditelný jinou metodou.

Při terapii se speciálně vybraný a vycvičený kůň musí svým pohybem přizpůsobit potřebám klienta. Proto nelze srovnávat klasické ježdění a hipoterapii, protože v jezdectví, se jezdec musí přizpůsobit koni.

Hipoterapii provádí fyzioterapeut se specializačním kurzem.

Indikace:

  • DMO (všechny formy)
  • Roztroušená sklerosa mozkomíšní (pokud není v akutní fázi)
  • Lehká mozková dysfunkce
  • Torticolis spastica
  • Posttraumatické spastické syndromy
  • Skoliosy maximálně do 30 st. dle Kobba
  • Svalové dysbalance

Kontraindikace:

  • Strach pacienta z koně a celkový odpor k této formě rehabili­tace
  • Alergie na koňs­kou srst
  • Poruchy srážlivosti krve
  • Morbus Scheurmann a jiné aseptické nekrosy
  • Systémová onemocnění (juvenilní revmatoidní arthritis, M.Bechtěrev a pod.)
  • Spondylolisthesis a spondylolisis nad 1,5 cm
  • Oběhová a respirační insuficience
  • Hypertense III. a IV. Stupně
  • Myopie (hrozící odchlípením sítni­ce)
  • Atlantookcipitální instabilita
  • Spi­na bifida nad L3

Fyzioterapie

Fyzioterapie je vedena individuálně a je přizpůsobena aktuálnímu stavu a možnostem klienta. Na základě rozhovoru s klientem, rodičem, někdy i asistentem, stanovíme cíle cvičení. Nejčastěji jde o udržení současného stavu po co nejdelší dobu (udržení svalové síly, udržení kloubních rozsahů pohybů, zachování soběstačnosti klienta). U některých klientů můžeme mít za cíl i zlepšení celkového stavu nebo jen zlepšení některých funkcí (např. aktivity denního života, sebeobslužnost). Metodiky, které používáme k dosažení cílů, jsou různé, od míčkování po Vojtovu reflexní lokomoci. Snažíme se fyzioterapii propojovat s činnostmi klienta v rámci denního stacionáře. Pokud klient v rámci DS nacvičuje nějakou činnost a je potřeba zlepšit nebo upravit jeho motorické schopnosti, zaměřujeme se na tento problém i v rámci fyzioterapie.

U některých klientů fyzioterapii doplňujeme hipoterapií a plaváním. Tyto další formy rehabilitace nám pomáhají k naplnění stanovených cílů.

Plavání

Plavání je vedeno skupinově.

Začátek lekce je zaměřen tak, aby vyhovoval všem přítomným klientům. Jde zejména o podpoření aktivního pohybu ve vodě, zvýšení fyzické kondice, posilování a protažení svalových skupin formou hry.

Další část je vedena individuálně. S klienty prováníme cviky, které nám pomáhají naplnit cíle fyzioterapeutického plánu. Využíváme vodního prostředí ke cvikům, které bychom „na suchu“ prováděli složitěji. Především se jedná o balanční cvičení.

Závěrečná část je volnější, klient si může zvolit činnost (plavání ve velkém bazénu, jízda na tobogánu, pobyt ve vířivce či páře), které se chce věnovat do konce hodiny.

Naše hipoterapeutka, fyzioterapeutka a lektorka plavání

Bc. Šárka Novotná

Obor fyzioterapie jsem vystudovala v roce 2011 na Ústavu zdravotnických studií v Ústí nad Labem. Ve stejném roce jsem dokončila specializační kurz Hiporehabilitace pořádaným NCO NZO v Brně.

Již během studia jsem se specializovala spíše na dětskou klientelu s neurologickými onemocněními (Nové Lázně Teplice, Janské Lázně - Vesna, Obchodní akademie Janské Lázně, Středisko fyzioterapie Hostinné, hipoterapie v rané péči u Mgr. Šárky Smíškové).

V současné době pracuji v Rehabilitačním ústavu v Hostinném. V rámci hipoterapie spolupracuji s o.s. Svítání v Liberci, které na hipoterapii přijímá děti již od 3 měsíců.

Koním se věnuji přes 13 let. Od roku 2011 mám doma vlastní kobylku (shagya arab x hafling), která si práci hiporehabilitačního koně už také vyzkoušela a velice mile (i přes svůj původ) překvapila.

V brzké době (jen co pravidla přijetí dovolí) bych chtěla absolvovat kurz Vojtovy reflexní lokomoce.

Keramika

Keramický kroužek probíhá v Apropu každý pátek od 13.30 do 14.30. Práce s hlínou přináší rozvoj výtvarné fantazie a tvořivosti, společné zážitky, spolupráci, důvěru, sebedůvěru, samostatnost. Jak keramika probíhá? Začíná se přípravou materiálu a pomůcek. Děti, které mohou, pomáhají, vědí kam jít a kde co najít. Do zadní místnosti s keramickou pecí chodí pouze s doprovodem. Zdravotně závadným materiálům nejsou děti vystavovány. Děti, které mohou, pracují samostatně, uklízejí po sobě, myjí pomůcky.

Děti mají možnost samostatného výběru tématu, kdy tvoří dle vlastní fantazie a asistentky pomáhají pouze s technikou, nebo si zvolí tematickou tvorbu, při které tvorba probíhá na zadané téma s instrukcemi. Keramiku vede Hanka Vomáčková – pracovnice v přímé péči, klade důraz na vlastní výtvarný projev, představy a fantazie, vyjádření

Dramaterapie

Je především o prožívání – o tom, co se v člověku odehrává. O vyzkoušení si a prožití nejrůznějších rolí, které si děti třeba ještě nevyzkoušeli. O vyzkoušení si bezpečně a nanečisto. Dramaterapeutický kroužek využívá metody dramaterapie, která činí děti otevřenější a sebevědomější. Výrazně dochází k posilování sociálních kompetencí – komunikace, týmová spolupráce, umění naslouchat a vnímat pocity druhých. Kroužek probíhá v Apropu každou středu od 14 hodin. Přizvány jsou i děti a mládež, které nevyužívají sociálních služeb.

Artefiletika

Artefiletika by mohla na první pohled vypadat jako výtvarná výchova, ale je v ní mnohem více. Klienti dostávají při výtvarné práci téměř neomezený prostor k rozvíjení své bezprostřední a přirozené tvořivosti, k sebevyjádření, k vyjádření svých emocí, pocitů, zážitků, momentálního rozpoložení, prožitků a nápadů především prostřednictvím výtvarných (někdy také hudebních a dramatických) projevů.

Klienti mají možnost citlivě vnímat sebe, ostatní kamarády i dění kolem jak při samostatné, tak při kolektivní, skupinové práci.

Výtvarné tvoření se stává komunikačním prostředkem. Je formováno k potřebám klientů.

Artefiletika je zaměřena na prožitek toho, co se odehrává „tady a teď“.

Artefiletika probíhá každé druhé pondělí od 14:00 hodin a trvá 0,5 až 1 hodinu.

Artefiletiku vede Štěpánka Brožková, která v Apropu pracuje jako pracovnice v sociálních službách. Na toto téma již absolvovala několik kurzů. O arteterapii a artefiletiku se zajímá již od střední školy.

Pro vysvětlení a objasnění: rozdíl mezi artefiletikou a arteterapií.

Artefiletika není v prvé řadě soustředěna na léčbu, ale na rozvoj tvořivosti.

Arteterapie má ve středu zájmu nemoc nebo problém klienta, pracuje s ním a snaží se problém odstranit, zmírnit.

Muzikoterapie

Muzikoterapie je metoda, která využívá jak působení hudby (receptivní, pasivní muzikoterapie), tak i proces při vytváření hudby a zvuků (aktivní muzikoterapie).

Působením hudby na organismus při receptivní muzikoterapii v oblastech smyslového i nadsmyslového vnímání dochází ke stavu celostní harmonizace neboli k celkovému uvolnění a relaxaci. Dalo by se říci, že se jedná o zvukovou masáž těla i duše nebo prozáření zvukem.

Při společné tvorbě živé hudby (aktivní muzikoterapie) dochází k propojení všech účastníků, k hlubokému prožitku z vlastního projevu, k intenzivnímu kontaktu se sebou samým, k možnosti získávání či znovuzískávání důvěry v oblasti mezilidských vztahů, atd. Jedinec získává nové dovednosti, obohacuje svůj život o nové zkušenosti. Hra na hudební nástroje má pozitivní vliv na motorický rozvoj.

Používáme hudební nástroje, které jsou převážně tradiční a lidové, vyrobené z přírodních materiálů, pocházející z různých koutů celého světa: bubny djembe, bubny bonga, perkusivní nástroje (chřestidla, claves, rolničky, deštné hole…), shanti zvonkohry a hlas. Zvuk je tedy přirozený a bohatý, má širokou škálu působnosti.

Muzikoterapie může mít např. tyto účinky:

  • díky celostní harmonizaci dochází ke spuštění jakéhokoli samoléčebného procesu

  • získávání primární důvěry a vytváření citových vazeb

  • intenzivnější kontakt se sebou samým

  • pochopení stavu, ve kterém se jedinec zrovna nachází

  • harmonizace energetického systému, tzv. dobití baterek

  • postupné vylaďování tělesných funkcí a systémů

  • prožití radosti z vlastní hudební produkce

  • rozvoj kolektivní spolupráce

  • pozitivní vliv na komunikační schopnosti

  • motorický rozvoj

Muzikoterapie jako jedna z uměleckých terapií působí na člověka celostně; využívá hudby, ticha, rytmu, zvuků, tónů, zpěvu, často v návaznosti na pohyb či výtvarnou tvorbu. Léčebnou metodou je jak vytváření nebo podílení se na hudbě, tak i její poslouchání, vnímání či jiné kreativní zpracování.

Skupinová muzikoterapie je zařazena v našem harmonogramu jednou za 2 týdny vždy v pondělí pod vedením Kláry Hofmanové (základní umělecká škola v Jičíně – obory: sólový zpěv a komorní zpěv, nyní Kyzivátova DH Libáň - zpěv, absolvovala kurz Muzikoterapie v roce 2010) a Romany Kociánové, která se hudbě věnuje již od dětství, kdy začala hrát na zobcovou a altovou flétnu, piano, tahací harmoniku, od deseti let hraje na kytaru. V roce 2007 se účastnila týdenního workshopu v Pěčíně v Orlických horách, který byl zaměřený na africký tanec, hudbu i kulturu a kde se naučila hrát na bubny Djembe. Také hraje na další africký nástroj didgeridoo.

Domníváme se, že hodina muzikoterapie navozuje příjemnou atmosféru, sbližuje lidi ve skupině a ti potom odcházejí odpočatí a nabytí dobrou energií, kterou každý z nás potřebuje.

Hodina muzikoterapie probíhá následovně:

  • přivítání

  • náladoměr (souznění)

  • vlastní činnost = hry s hudbou, scénický tanec, hraní na nástroje, improvizace (dle zvoleného tématu)

  • zklidnění – krátká relaxace

  • hry s hudbou na závěr

  • ukončení – rozloučení

​Alternativní a augmentativní komunikace

Alternativní a augmentativní komunikace (dále jen AAK) je určena pro osoby, které mají omezenou komunikaci mluvenou řečí nebo ji mají zcela znemožněnou. Musíme používat jiné způsoby komunikace, tj. náhradní komunikační techniky. Augmentativní (rozšiřující) komunikace podporuje již existující, nedostatečnou komunikační schopnost. Alternativní (náhradní) komunikace se používá jako náhrada mluvené řeči.

Prostřednictvím AAK se snažíme získat od zájemce o službu potřebné informace pro stanovení závěrů jednání. Pokud se ze zájemce o službu stane uživatel služby, bude se AAK pomocí individuálních plánů dále rozvíjet. Pracovníkovi v přímé péči se pomocí neverbální komunikace a využívání AAK otevírá jedna z cest ke klientovi.

  • Komunikace nevyžadující pomůcky (neverbální komunikace) – komunikace cíleným pohledem, výrazy obličeje, gesty, držením těla, zvukem
  • Komunikace vyžadující pomůcky
technické (počítač a elektronické komunikační pomůcky)

netechnické (piktogramy, fotografie, jednoduché obrázky, trojrozměrné symboly)

Pomůcky používané v Denním stacionáři APROPO:

Počítač – vede klienta k soustředění, k odreagování, k trpělivosti, slouží mu k rozvoji slovní zásoby, rozvíjí jeho verbální i neverbální dovednosti, u tělesně postižených nahrazuje komunikaci psanou, děti s těžkým zdravotním postižením používají ve stacionáři alternativní myš, senzorickou klávesnici a speciální programy.

Piktogramy, tj. grafické znázornění jednoduchých a známých předmětů – důležitá je spolupráce pracovníků stacionáře s rodiči a se školou (ve stacionáři používáme stejných piktogramů jako škola a rodina), těžiště práce je v praktickém používání symbolů již naučených.

Fotografie – klienti i pracovníci ji využívají pro usnadnění vzájemné komunikace (při názorné ukázce uživatel snadněji pojmenuje činnost, předmět, osobu…), pracovníci ji používají pro nabídku denních činností a klientovi tak umožní samostatný výběr toho, co chce dělat, používáme fotoalbum nebo CD s fotografiemi, pracovníci používají fotografie zobrazující zážitky, předměty, činnosti a osoby klientům blízké.

Trojrozměrné symboly - mají hmatovou strukturu a jsou snadno rozpoznatelné, používáme reálné předměty pro jednotlivé činnosti (tj. míček, kašpárek, plyšový pes, lžíce, houba na mytí…), nevýhodou je, že dochází k překrývání významu symbolů (např. lžička symbolizuje lžičku samotnou, ale i pojem jíst).

Chirofonetika

Je speciální forma logopedie a pedagogiky. Všichni naši klienti mají problémy s řečí. Chirofonetika je méně známá metoda, která nepřináší výsledky hned, ale její význam je nepostradatelný. Nepodaří-li se dítěti převzít řeč ze svého okolí napodobováním, musí být vjem zesílen. Jde o součinnost ruky a hlasu, kdy se hláska přenáší na dítě nejen sluchově, ale i hmatově. Klienti se učí vyslovovat hlásky a současně je prováděn masážní pohyb, který napodobuje proudění vzduchu při artikulaci příslušné hlásky.

Chirofonetiku vede Mgr. Eva Mílková, která se tomuto oboru věnuje již 19. rokem. Od roku 2004 je vedoucí Školy chirofonetiky v České republice a členkou mezinárodního učitelského kolegia chirofonetika.