Bourání bariér v Českém ráji

Je za námi další ročník proslulého puťáku – posledního letního pobytu, při němž s klienty a klientkami celý týden vandrujeme krásnou přírodou Českého ráje. Letos se této akce názvem Cesta ranhojiče zúčastnilo 35 z nás. Co všechno jsme zažili?

Dobrodružství od začátku do konce. Spaní ve stanu i v teepee, vaření na ohni v kotlíku. Výlety a aktivity za každého počasí, třeba na Trosky nebo zříceninu hradu Pařez. Překonávání přírodních překážek a pokořování osobních limitů – klient Vilém na puťáku poprvé spal mimo domov, a dokonce několik nocí za sebou. Vyprávění příběhu tiché léčitelky Běly a objevování tajemství bylin, lesních plodin a léčení. Cvičení, poznávání vlastního těla a hledání harmonie s přírodou. Hudbu, zpěv i naslouchání druhým. A odpočinek od každodenních starostí.

„Cesta ranhojiče skončila, ale zážitky v nás ještě dlouho zůstanou. Byla to cesta přírodou, příběhem i sebepoznáním – pro klienty Apropa i nás, kteří je doprovázíme. Bylo to náročné a krásné,“ hodnotí ředitelka Apropa Jitka Králová, která si pobyt nenechala ujít ani přes zdravotní indispozici.

Puťák je zkrátka akcí pro srdcaře, kteří se nebojí bořit bariéry.

Poprvé se jej letos zúčastnila speciální pedagožka Apropa Klára Kecskesová. Přečtěte si její pohled:

Týden plný zábavy, slunce a smíchu. Týden putování, zpěvu a tvoření z léčivého bohatství přírody.

Slovo puťák mám silně spojené s organizací Apropa a vždycky jsem ho chtěla zažít. Není to jen o tom ujít naplánované kilometry a znaveně padnout na tvrdou matraci táborové chatky. Jde o mnohem víc. Je to o momentech, kdy cestou potkáme koně a z plna hrdla se rozezní píseň „Já mám koně, vraný koně“. 

O tom, že se zastavíme a ukážeme klientům, jak funguje naše tělo, tím, že se vzájemně polepíme papírovou kostrou. S radostí si přejdeme přes klády po cestě nebo odstartujeme závod přes malé lávky nad potůčkem.

Je to syrové splynutí s přírodou, kdy se posilníme vynikající cizrnovou polévkou z kotlíku uprostřed deštivého poledne. O náročném vstávání, které překonáme díky linoucí se vůni krémové ovesné kaše. Je to o tvoření bylinkových pytlíčků, léčivé tinktury a mastí, hraní her s bosýma nohama. Také o zkoumání zvířecího společenství lesa a luk během klidné piknikové atmosféry. 

Je to o částečném sebezapření, které se ale vyplatí pro nezapomenutelný zážitek pro lidi s postižením. Puťák je o čerpání moudrosti, kterou nám příroda dává, a o přemýšlení nad tím, jak se cítíme a co pocity vlastně jsou. Tyto chvíle si pak zvěčníme zalitím kousku přírody do pryskyřicových náhrdelníků.

Kompletní fotogalerii z puťáku najdete ZDE.