Náš tým
Apropo Jičín je jednou z největších neziskových organizací na Jičínsku a věnuje velkou pozornost výběru svých pracovníků. Kvalitní a odborně zdatný tým je jednou z hlavních priorit. V Apropu se nám to daří a rádi bychom vám ho představili, abyste věděli, s kým se můžete potkat nebo na koho se obrátit.
Kdo jsou naši klienti
Jsou to děti a dospělí do 55 let věku s mentálním, tělesným a kombinovaným postižením a jejich rodiny, pečující osoby a opatrovníci. Ke každému klientovi přistupujeme individuálně a nabízíme mu pomoc a podporu podle jeho potřeb.
Rodina Zmatlíková, syn Radek a Jiří
„My jsme tady nejdéle a jsme spokojeni. Radkovi bylo 19 a je mu 35. Nikdy nás Apropo nezklamalo, když jsme něco potřebovali. Vždy nám vyšlo vstříc. Čím je zdravotní stav kluků horší, tím víc pomoci potřebujeme a tím víc se na Apropo obracíme. Je tady péče, která se nevidí. Co bychom si bez Apropa počali, potřebujeme si už taky odpočinout, abychom to zvládli. A díky Apropu můžeme!“
Irena Václavíková
„Chodím do sociální rehabilitace a naučila jsem se třídit prádlo, zapínat pračku, potom jsem se naučila vařit. Ďála jsem tři jídla - plněné bramborové knedlíky, žemlovku a palačinky. To už mám za sebou a teďkon mám neodkládat co je potřeba. S tim jsem ze začátku bojovala hodně a pak jsem na to zapomínala. A teďkon mam, abych se s přáteli domluvila, tak píšu smsky na telefonu, aby smska byla srozumitelná. Učila jsem se jednat s lidmi fér, učila jsem se tykání a vykání a trénuju paměť.“
Petra Zelníčková
„Hraju tady ráda na piáno. Je elektrický a taky svítí, dali ho sem jen kvůli mě. Mám rytmus a krásně zpívám. Chodit do stacionáři je potřeba, aby lidi doma nesmutnili a měli se rádi. Je to těžký, když člověk kamarády nemá. Chodíme ven, byli jsme snad skoro všude, v kině, v muzeu. Taky se učím být samostatná, myju stůl, zvedám židle, vytírám.“
Pavel Tomáš
„Chodím do sociální rehabilitace Apropa. Učíme se tam s novýma sociálníma sítěma a na novém mém mobilním telefonu. Učíme se tam messenger a poznávat nové věci. Podle mě je to velmi prospěšná věc, sociální rehabilitace. Vzhledem k tomu, že mám už staršího otce, který už těm moderním sociálním sítím nerozumí, velmi oceňuje, že mě učí v sociální rehabilitaci nové kontakty s mými přáteli.“
Rodina Zmatlíková, syn Radek a Jiří
„My jsme tady nejdéle a jsme spokojeni. Radkovi bylo 19 a je mu 35. Nikdy nás Apropo nezklamalo, když jsme něco potřebovali. Vždy nám vyšlo vstříc. Čím je zdravotní stav kluků horší, tím víc pomoci potřebujeme a tím víc se na Apropo obracíme. Je tady péče, která se nevidí. Co bychom si bez Apropa počali, potřebujeme si už taky odpočinout, abychom to zvládli. A díky Apropu můžeme!“
Irena Václavíková
„Chodím do sociální rehabilitace a naučila jsem se třídit prádlo, zapínat pračku, potom jsem se naučila vařit. Ďála jsem tři jídla - plněné bramborové knedlíky, žemlovku a palačinky. To už mám za sebou a teďkon mám neodkládat co je potřeba. S tim jsem ze začátku bojovala hodně a pak jsem na to zapomínala. A teďkon mam, abych se s přáteli domluvila, tak píšu smsky na telefonu, aby smska byla srozumitelná. Učila jsem se jednat s lidmi fér, učila jsem se tykání a vykání a trénuju paměť.“
Petra Zelníčková
„Hraju tady ráda na piáno. Je elektrický a taky svítí, dali ho sem jen kvůli mě. Mám rytmus a krásně zpívám. Chodit do stacionáři je potřeba, aby lidi doma nesmutnili a měli se rádi. Je to těžký, když člověk kamarády nemá. Chodíme ven, byli jsme snad skoro všude, v kině, v muzeu. Taky se učím být samostatná, myju stůl, zvedám židle, vytírám.“
Pavel Tomáš
„Chodím do sociální rehabilitace Apropa. Učíme se tam s novýma sociálníma sítěma a na novém mém mobilním telefonu. Učíme se tam messenger a poznávat nové věci. Podle mě je to velmi prospěšná věc, sociální rehabilitace. Vzhledem k tomu, že mám už staršího otce, který už těm moderním sociálním sítím nerozumí, velmi oceňuje, že mě učí v sociální rehabilitaci nové kontakty s mými přáteli.“