Ředitelka Apropa k tématu ústavů sociální péče

Poselství ze života a smrti Doroty Šandorové

V lednu jsme si v rámci Noci důstojnosti připomněli příběh mentálně postižené Doroty Šandorové. Její násilná smrt v ústavu v Jindřichově Hradci nám říká víc, než si možná dokážeme připustit. Vede nás k zamyšlení, co znamená žít normální život a proč by toto právo mělo být přístupné každému, bez ohledu na postižení.

Pod pojmem „normální život“ si každý představíme něco jiného. Obecně však zahrnuje možnost volby: kde a s kým budeme bydlet, jakými vztahy naplníme svůj život, čemu věnujeme svůj čas a energii. Lidé s intelektovým postižením mají stejné touhy, sny a práva. I oni chtějí mít rodinu, přátele, práci, koníčky. Chtějí být součástí světa kolem sebe.

Historie však ukazuje, že jim byla tato práva často upírána. Segregace do velkokapacitních zařízení je ránou, která se táhne napříč generacemi. V ústavech jsou lidé odtrženi od běžného života. Nejen místem, za zdmi či ploty, ale i činností. Společné spaní, „práce“ a volný čas s lidmi, které si nevybrali. Člověk ztrácí možnost rozhodovat o svém životě, vztazích a budoucnosti. Pravidla a struktury zařízení často potlačují přirozené potřeby a přání. Navíc vytvářejí prostředí, kde je vyšší riziko zneužívání, nebo dokonce násilí.

A řešení? Cesta k deinstitucionalizaci a podpora rodiny.

Deinstitucionalizace není jen o rušení ústavů. Jde o hlubokou změnu přístupu k lidem s postižením, o návrat k jejich lidskosti a individualitě. Žít v komunitě znamená mít přístup k bydlení, práci, vzdělání, přátelům a zájmům, které si člověk sám zvolí. Znamená to poskytovat podporu, která posiluje. Podporu, která umožňuje každému najít své místo ve světě.

Deinstitucionalizace se dotýká nejen lidí s postižením, ale i jejich rodin. Ty často stojí před nemožnou volbou: buď obětovat vše jednomu členu rodiny, nebo jej svěřit do péče ústavu. Podpora rodin musí být nastavena tak, aby mohly plnit svou roli bez vyčerpání a obětí.

A právě o to se již 29 let snaží Apropo Jičín. Vytvořili jsme síť pěti sociálních komunitních služeb na podporu rodiny, malých dětí i dospělých s postižením tak, aby mohli žít co nejnormálnější život. Tady v Jičíně mezi námi.

A možná právě to je poselstvím, které nám smrt Doroty Šandorové může zanechat. Normální život není luxus. Je to základní lidské právo, které nesmí být upřeno nikomu.

Jitka Králová, ředitelka Apropa Jičín

Převzato z LinkedInu Jitky Králové.